LT Zakletý Greenwitch - 18. - 31. 7. 2020

Rok 2020 byl nejen pro Kamzíky, ale pro celý svět opravdu "divný." Všichni jsme se doslova modlili, abychom letos mohli nakonec tábor uskutečnit a utéct před světovou pandemií covidu-19 na naše nejoblíbenější kamzíkácké místo - tábořiště Greenwitch. Na jaře bylo doslova vše zavřené, děti nesměly chodit do školy, natož pak na schůzky Kamzíka. Bylo pro nás tedy obrovskou úlevou, když jsme se všichni sešli na odjezd na tábor a i my dospělí jsme se těšili jak malé děti, až budeme v lese, vypneme hlavy a budeme si 14 dní jen hrát. :-)

Nestandardně musely ale letos jet děti autobusem, a tak jim sice odpadla túra z mimoňského nádraží do tábora, ale na druhou stanu, už i ta samotná cesta vlakem je takové malé dobrodružství a děti si ji vždy náramně užijí. Kubovi Hejkalovi to ale bylo líto. Kamzíci jsou přeci jen turisté, a tak si kromě letošního táborového programu, hned na začátek, přichystal pro děti i pěkný výlet na Děvín, na kterém jsme po pravdě, za těch uplynulých sedm let ještě nebyli. Kromě toho bylo ale také během prvního víkendu tradičně potřeba přichystat dřevo do kuchyně, abychom měli na čem vařit, ubytovat naše táborníky v přepychových dřevěných chatkách, vybalit všechno naše potřebné harampádí a seznámit všechny s chodem celého tábořiště. Také jim rozdat jejich pracovní úlohy, aby si mohli za nějakou tu prácičku pro ostatní vydělat i zlaťáky a stříbrňáky do závěrečné dražby a jednoduše všechno to, co je vždy na začátek potřeba zajistit, aby vše pěkně šlapalo. Také jsme letos netradičně vyzkoušeli studenou batiku, aby byla trička pro rozlišování jednotlivých týmů nejen hezky flekatá, ale i vícebarevná. :-) (omlouvám se, ale červená se holt nějak...)

Po takové namáhavé práci jsme k nedělní večeři usedli u táborového ohniště a pochutnali si na grilovaných hermelínech. Když se ale zešeřilo, čekalo nás nemilé překvapení, s kým se tu budeme muset letos vypořádat. Za ohromného burácení, kvílení a oslňujících světel se nám ze tmy zjevil PROKEŠ. Záhadný čaroděj v černém plášti na nás byl očividně velice rozezlen. Nikdo z nás nestačil vůbec zareagovat, natož vydat jedinou hlásku. Všichni jsme byli ochromeni a vtaženi kouzlem do jeho zakletého lesa.

V tom znenadání zmizel...

Co teď? Po pravdě jsme byli všichni velice zmatení. Nevěděli jsme kde a vlastně ani proč, jsme se zde ocitli. Jak se odsuď dostat? Vypadá to tu záhadně, nehostinně a nejspíše se zde nedá očekávat nic dobrého, jen spousta nástrah a roztodivných stvoření jako jsou obři, skřeti, raraši a kdoví co ještě...

Sami bychom to asi nezvládli. Naštěstí jsme ale druhý den ráno potkali vstřícného čaroděje v bílém plášti, který nám vše vysvětlil a poradil nám, co dělat. Bylo zapotřebí procvičit se v kouzelnickém umění. Nikdo z nás neuměl jediné kouzlo, nu což, v tuto chvíli jsme byli jen "nicky." Až postupně se z nás po splnění různých kouzelnických výzev, zkoušek a úkolů začali stávat učňové, mágové a nakonec i kouzelníci. Bylo to ale těžké, ne každému se dařilo elementy ohně, vody, vzduchu a země zkrotit, ovládnout a využít tak jejich sílu. Byla to ale jediná cesta, jak se v tomto světě bránit a nakonec se snad i vrátit domů.

Čaroděj v bílém plášti se jmenoval PROKEŠ??? Ale jak to??? Nu opravdu tu byla jakási podoba, po pravdě celkem očividná. Jde o dvojčata... Jeden je hodný a druhý zlý...

Kdepak, postupně jsme zjišťovali, že zlý čaroděj v černém plášti, který se na nás zlobí za to, že jsme na Greenwitchi před lety shodili ze skály jeho mladšího bratra CHRPEŠE a neustále na nás sesílá všelijaká kouzla a štve proti nám kdejaká zlá stvoření, je zároveň i hodným čarodějem v bílém plášti, který se nám snaží pomoci a poradit, jak se z jeho světa dostat. Museli jsme si tedy dávat velký pozor, v jakém plášti se Prokeš zrovna objevil, podle toho pak bylo jasné, jestli je teď zlý nebo hodný. A museli jsme ho také přesvědčit, že jsme jeho mladšího bratra nezabili. Byl to vykutálený filuta, který si hrál na čaroděje a čerpal svou kouzelnou moc z rozkradených pohádek. Jistě všechny pohádky jsme tehdy před pěti lety zachránili a dopadli bychom i skřeta Chrpeše, ale on se jen tak dopadnout nenechal. Skočil ze skály, ale pod ní jsme ho již nenašli. Po pravdě jsme ho objevili až letos v tomto zakletém lese a s pomocí elementů vody, vzduchu, ohně a země se nám ho povedlo zachránit. I když tedy po ztrátě svých schopností a nějakém tom nepodařeném kouzlíčku se ze zarostlého a obtloustlého skřeta stal zase malý a rozpustilý skřítek. Nu což, doufejme, že tentokrát z něj nevyroste takový zlosyn...

Zakletý Greenwitch nám dal tedy letos pěkně zabrat. Ale rozhodně jsme si ho pořádně užili. Hejkal s Tádou si pro děti připravili spoustu tradičních i netradičních her a také i pár takových, které jsme si mohli pořádně užít až za tmy. Situace nám dovolila vyrazit i na zmrzlinu do Stráže pod Ralskem a za koupáním na Hamr na jezeře. Přes den jsme poletovali po lese a večer jsme usedali k táborovému ohni, hráli na kytaru a prozpěvovali si. Dokonce na kraji tábora, asi tak v místech kde se pohupuje zavěšený houpací kruh, letos vznikl i jakýsi... "Houpačkový gang."

Naše zdravotnice Helenka si pro děti navíc připravila přednášku o první pomoci. A i když je to opravdová doktorka a všichni by tedy čekali, že to bude nudná přednáška se spoustou lékařských odborností, které takový obyčejný táborník nemá ani šanci porozumět, naše Hela to s dětmi opravdu umí. Přednáška by tomu tedy nikdo neřekl, všichni se náramně bavili a ještě se dozvěděli i spoustu zajímavých informací. Celé odpoledne to pak navíc v táboře vypadalo jako po nějaké velké bitvě. Spousta dětí si odmítala rozvázat ofačovaná těla a chodila tak až do večerního sprchování.

A na závěr, věřte nebo ne, se všem družinám povedlo projít bránou zpět do našeho světa a odvézt si letos na památku mimo jiné i Greenwitchské tričko s vyobrazením samotného PROKEŠE!

Bára

PS: Jen pro osvěžení paměti uvádím názvy táborových družin, které v letošní celotáborovce soupeřili:

• Chmatloni
• Epický bažanti
• Blue lovci (vítězové)
• Dřeva
• Želvy
• Biošrot

POPIS TÁBORA OČIMA HEJKALA:

A byl tu další Greenwitch. Začal obyčejně a každý netrpělivě vyhlížel, co se bude dít. První dny jsou vždycky náročné, protože je potřeba udělat spoustu věcí. Děti se zabydlely, rozkoukávaly, vybalovaly a pomáhaly. Po drobné hře, kde každý zjistil, s kým bude v týmu a kdo je jeho vedoucí, se muselo ještě zajistit dřevo pro kuchyni. Hurá do práce.

Tradiční batika byla letos uchopena trochu netradičně. Dělala se za studena se vzorem barevného víru pod odborným dozorem naší Barči. A názvy skupin vznikaly z písmen, které si děti posbíraly a následně z nich vymyslely. A už jsme měli vše, co každá skupina potřebovala: název, barvu a vedoucího.

Epický bažanti - Oranžová - Onďa

Bio šrot - Červená - Vojta

Želvy - Zelená - Pivson

Dřeva - Žlutá - Panda

Blue lovci - Modrá - Pilník

Chmatloni - Vínová - Košťus

Následoval výlet na nedaleký Jelení vrch, i když až na vrchol jsme bohužel nedošli. Cesta byla mnohem nebezpečnější, než mohl kdokoli tušit, a proto jsme se vyfotili po vlnách kousek pod vrcholem a šli zas zpět. Nevadí i tak pěkná procházka, při které mnozí ukázali, jak dobře se umí v lese schovávat.

Ten večer to konečně vypuklo. V táboře se objevovaly záhadné vzkazy okolo skřeta Chrpeše, který nám na Greenwitchi kradl pohádky a vlastně vše, co mu přišlo pod nos. U ohně se tedy předčítala legenda o něm, aby každý věděl, co se vlastně... A v tom se objevil praskající sloup barevného ohně a z něho se vynořil Prokeš. Prokeš byl mocný kouzelník a bratr "zničeného" Chrpeše. Celý Greenwitch stáhl do svého magického světa, uvěznil nás tu a z touhy po pomstě nám slíbil, že už nás nepropustí. Stali jsme se tedy vězni v jeho světě, kde měl prakticky neomezenou moc. Další den byl opravdu peprný. Znemožnil nám vařit a zadělal špajz. Takže ráno místo čaje byla jen horká voda, kterou zvládla ranní služba obstarat a k tomu chleba s máslem. Pak na nás Prokeš poslal svoje obry a my konečně pochopili, jak mocný vlastně je. K obědu opět chleba s máslem. No byl to boj, ale obři přeci nejsou neporazitelní. Jsou velcí, ale nás bylo víc. Dokázali jsme je alespoň zahnat a oslabit tak Prokešovo kouzlo. Díky tomu jsme se dostali do špajzu a k večeři bylo kuře na paprice, žádnej chleba. Takový den jsme už nechtěli zažít, tak přišel den přemlouvání. Přeci jen byl Chrpeš ten, co nám kdysi škodil, a my tedy neneseme vinu za to, co se mu stalo. On byl ten zlý. Prokeši věř nám!

Co se to ale s Prokešem děje? Místo svého černého pláště má najednou bílý a dá se s ním mluvit. Zdálo se, že nám uvěřil. A najednou měl zas plášť černý a hudroval, že s námi neskončil. Byli jsme zmateni. Až časem jsme pochopili, že v něm žijí dvě osoby. Tak nějak umírněný a přátelský bílý Prokeš a naštvaný a zákeřný černý Prokeš.

Bílý Prokeš nám vysvětlil, jak to v jeho magickém světě chodí. Že vlastně i my zde můžeme používat magii. Ta se tvoří ze čtyř živlů přírody a my jsme skrze zkoušky nějakého z elementů mohli dokázat, že jsme hodni jeho magie a následně jí používat. Díky zkouškám jsme dostávali tituly. Za jednu libovolnou zkoušku se z nás stal učenec. Za dvě zkoušky od stejného elementu se z nás stal mág. A za jednu zkoušku od každého elementu se z nás stal kouzelník. Kdo neměl nic, tak byl NICKA. I když v Prokešovo očích jsme byli nicky všichni a taky nám tak pořád říkal. Oproti němu je asi nicka každý, když je tak mocný, no...

Dále nám Prokeš vylíčil, že pokud chceme někdy z jeho světa odejít, tak budeme muset nashromáždit obrovské množství magické energie. A tak lov na energii začal.

Abychom mohli sesílat kouzla, potřebovali jsme kouzelné svitky, které jsme od Prokeše za zásluhy dostávali a magické runy, což byly vlastně takové "tužkové baterky", díky nim měla kouzla svou sílu. Kouzla byla zapsána v Prokešovo knize kouzel, kterou nám dal k dispozici, a navíc jsme do ní mohli sami nějakým kouzlem přispět.

V Prokešovo světě nežili jen obři. Setkali jsme se s lesní kněžkou nemocného lesa, s šotkama ale třeba i se ztělesněnými živly přírody. A postupně jsme objevovali další místa jeho světa.

Jednoho dne se objevily stopy o tom, že Chrpeš není tak docela zničen, jak si všichni mysleli. Rozhodli jsme se Prokešovi pomoci s jeho záchranou. A povedlo se. Před námi stál Chrpeš. Prokeš si ho vzal do parády a dal mu za vyučenou, kvůli tomu, co nám prováděl. Ale vlastně byl jen moc rád, že má malého brášku opět doma.

Tak čas běžel, sbírala se energie a my síly v umění magie. Už jsme byli tak dobří, že jsme se chtěli mezi sebou poměřit kdo je vlastně v čem lepší než ostatní a tak jsme uspořádali klání v různých disciplínách.

Následující den jsme dosbírali poslední energii potřebnou na cestu domu a tak si nás Prokeš svolal k ohni. Řekl nám, že díky té energii se otevřela brána, ale kde ta brána je, to že nám nepoví. Nechal nám ale nápovědy a my jí postupně všichni našli. U ní už čekal Prokeš s Chrpešem, hezky se s námi rozloučili a my mohli projít branou. A zase jsme byli v našem světě. Od Prokeše jsme všichni dostali tričko na památku, abychom nezapomněli na jeho kouzelný svět.

Za celotáborovou snahu a píli jsme si za vydělané zlaťáky nakoupili na táborové burze věci, co se nám líbily. Následoval závěrečný oheň, další den balení a hurá domů.

Hejkal

PŮVODNÍ INFORMACE

Do srazu k odjezdu zbývá:

VEŠKERÉ INFORMACE K LETNÍMU TÁBORU, ONLINE PŘIHLÁŠKY A DOKUMENTY KE STAŽENÍ (BEZINFEKČNOST, POTVRZENÍ LÉKAŘE, CO S SEBOU...) NALEZNETE NA STRÁNKÁCH DOMU DĚTÍ A MLÁDEŽE NEBO PROKLIKEM PŘES ODKAZ ZDE